Co kdybys měl dceru lesbu?

Autor: Pavel Drotár | 1.2.2015 o 14:44 | (upravené 1.2.2015 o 14:51) Karma článku: 10,93 | Prečítané:  1235x

Aneb: Jediná otázka, která ve skutečnosti dává před referendem smysl.

Ujasněme si jednu věc hned na začátku - referendum 7.2. není žádným Referendem na ochranu rodiny. Ani jedna jeho otázka nemá za cíl donutit zákonodárce, úředníky, policisty či kohokoliv dalšího, aby rodinu chránili více, než je tomu doposud.

Čím se referendum doopravdy zabývá?

První otázka je ryze jazyková - a jak praví známé přísloví: i kdybys ocas ovce stokrát nazýval nohou, stejně se na něj nepostaví. Formy uzavírání manželství se v průběhu dějin vyvíjely, byla doba, kdy na uzavření stačilo třikrát říct "Beru si tě", naopak v muslimských krajinách dnes očividně stačí třikrát říct "Zapuzuji tě,", aby manželství skončilo. Jindy bylo nutné vyplatit otce nevěsty, aby vám ji "prodal", a opět v jiné době naopak nevěsta musela přinést dostatečné věno, aby si tím koupila pozornost nastávajícího. Opravdu netuším, proč si APH (Aliancia proti homosexuálom) myslí, že zrovna slovo "manželství" je potřeba tak šíleně chránit, zejména když to dáme do kontrastu s tím, že jim vůbec nedělá zatěžko zneužívat papeže Františka k propagaci postojů, které on prokazatelně nezastává (papež František se před časem dal slyšet, že pokud se dva homosexuálové milují, tak kdo je on, aby je odsuzoval).

Druhá otázka referenda se týká adopcí a osvojování opuštěných, odebraných a osiřelých dětí páry osob stejného pohlaví. Z logiky věci tato otázka nemá s ochranou rodiny nic společného, protože to dítě zcela zjevně v žádné rodině nežije. Jistěže by bylo skvělé, kdyby každé dítě mohlo vyrůstat s vlastní vzornou matkou a s vlastním vzorným otcem, ale bohužel jsme v rámci financování všech možných věcí ze státního rozpočtu krmeného mimo jiné z daní z prodaného alkoholu a cigaret a z prodaných rychlých aut a z poplatků za gamblerské automaty podcenili, jak mnoho životů vyhasne nebo je nenapravitelně zničeno negativními důsledky těchto skvělých finančních zdrojů. Kdyby se tatínkové neožírali pod obraz, neumírali na rakovinu, nezabíjeli v autech a nekončili ve vězení kvůli tomu, že se dluhy z gamblingu pokusili dohnat trestnou činností, nemuselo by tolik dětí končit "volných k adopci". (Kontrolní otázka: Kolikrát jste letos slyšeli v kostele kázání o tom, že alkohol, cigarety, automaty atd. jsou hříšné?)

Zkrátka, část dětí nemá to štěstí, že by vyrůstali ve vzorné/vzorové rodině. Jsou týrány, zneužívány, ponižovány, zanedbávány, nebo prostě nemají rodinu žádnou a za celý den se setkávají jen s nějakou pečovatelkou, která je ráno vzbudí, nakrmí, možná jim zadá nějaké úkoly, pak je zase nakrmí, a pak je pošle spát. Mám-li to k něčemu přirovnat: když povodně strhnou domy v záplavové oblasti, jsou tamní obyvatelé přestěhováni do nějaké tělocvičny nebo jiného provizorního ubytování, a kupodivu si obvykle nestěžují, že tam nemají k dispozici kabelovku a svůj oblíbený porcelánový hrníček - většinou jim stačí teplá voda a suchá postel. Ptal se vůbec někdo dětí, které si z dětských domovů nikdo nechce vzít, zda by nedali přednost bydlení s "dvěma strejdama" nebo "dvěma tetama"?

No a zbývá nám poslední otázka o "výuce/výchově s tématy sexuality a eutanázie" a možnosti ji (coby rodič) odmítnout. Tady stojí za zmínku, že tak jako s každým novým oborem či tématem, i v oblasti sexuální výchovy se podařilo propagátorům (té výchovy) udělat nejrůznější přešlapy, jako například "skupinové cvičení, kde děti říkají, zda už masturbovaly". Jenže takovéto chyby by měly být řešeny konstruktivním přístupem, tedy například informovat ministerstvo, že po takové aktivitě došlo k šikanování "paniců" a že aktivitu pedagog doporučuje vyřadit. Důsledkem toho, že vzdělání v oblasti sexuality zlikvidujeme tím, že z něj uděláme něco dobrovolného (a následně rodiče budou jeden na druhého vyvíjet tlak, aby "taky odmítl"), bude - překvapivě - nevzdělanost dětí. Existuje silná korelace mezi mírou sexuální výchovy a například poklesem nechtěných těhotenství nezletilých, poklesem rizikového chování. Jeden z nejúžasnějších experimentů v této oblasti byl případ, kdy studenti druhého stupně ZŠ dostali realistické panenky a museli se o ně po dobu několika týdnů starat jako o vlastní novorozeně - včetně například nočního vstávání k nim (buzení organizovala škola ve spolupráci s nadšenými rodiči), přebalování, nošení/uspávání. Myslíte, že některá ze žaček bude lehkomyslně od patnácti spát s kdekým?

Sexuální výchova - je-li pojata správně - dětem vysvětlí i například nedotknutelnost jejich těla proti jejich vůli, což by logicky mělo vést k odhalení nejrůznějších zvrhlíků (záměrně neříkám pedofilů), kteří "v rouše beránčím" páchají na dětech odporné zločiny.

Ta hlavní otázka

To všechno ale ve skutečnosti není tím nejdůležitějším. Protože jediná otázka, kterou by si měl každý položit a pečlivě zvážit, zní: Co kdyby moje vlastní dítě bylo homosexuální? Co kdybych měl(a) syna nebo dceru, kteří mi jednoho dne představí svou životní lásku? Co když, po návratu z pětiletého pobytu v USA, kde vydělávali peníze "do začátku", bude před dveřmi stát má dcera, a za ruku bude držet jinou ženu - a také malou holčičku, o které mi řekne, že je moje vnučka?

Opravdu bych si v takovém případě přál(a), aby zažívali ústrky úřadů, aby v případě nějaké tragické události moje vnouče přišlo ne jen o jednoho milujícího rodiče, ale rovnou o oba (protože tomu druhému přece nemohou dítě svěřit, když "není jeho/její" - nezapomeňte, adopce by podle referenda měly být zakázány!).

 

Žádný homosexuál k vám domů nepřijde a neukradne vám dítě. Jste-li fungující rodina, nic vám nehrozí.

Žádný homosexuál také nemá nejmenší chuť vaše dítě pohlavně zneužít. To dělají zvrhlíci (a bohužel, nadpoloviční většina všech zneužívání dětí je způsobena členem rodiny) a referendum nedělá vůbec nic proto, aby se proti nim dalo účinněji bránit, aby se od nich dalo izolovat apod.

 

Když v Česku zvažovali registrovaná partnerství, tamní "homolobby" používala slogan "Někomu pomůže, nikomu neublíží" (zákon o Reg. partnerstvích). To je ve velmi silném kontrastu k tomu, co používá APH v rámci svého "lobbování", viďte?

 

Update 1.2. 14:50: Opraven překlep ve slově "žaček".

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

PLUS

Anton Zajac: Jediná šanca pre Slovensko je nová slušná strana

Nežijeme v liberálnej demokracii, ale v oligarchii, hovorí spolumajiteľ Esetu Anton Zajac.

PRIMÁR

Lekári sa môžu mýliť. Päť príbehov o zlej diagnóze

Nikto netúži byť medicínskou záhadou. Ale je jednoduché sa ňou stať.

EKONOMIKA

Nové pravidlá zásadne ovplyvnia ľudí. Dlžníkov aj exekútorov

Sociálna poisťovňa môže siahnuť na účet aj bez exekútora.


Už ste čítali?